Vánoční čas

Krajem vesele zase rolničky zvoní,
z dáli je slyšet jen ržání koní.
Snad se dočkám, že štěstí přijde,
jisté je jen to, že ráno slunce vyjde.

Doufám celé roky a stále jen a jen čekám,
že přijde ten, který zůstal navždy v srdci mém.
Jeho chladu a zášti se velmi často lekám,
mé přání bylo vždy - by zůstal po boku mém.

Nejsem tady sama, člověk nikdy nesmí zůstat sám,
ale srdce zůstalo někde v touhách ztraceno.
Vrátí-li se láska zpátky, snad na modlení dám,
co jednou jsi ztratil - kéž by bylo navráceno.

Sněží a sněží, na tvářích roztává sníh,
je snad ještě naděje, že pláč promění se v smích?
Sníh taje a slzy po tvářích smutně tekou,
za ta dlouhá léta - potůček slz, stal se řekou.

Láska je hluchá, neslyší žádné prosby.
Mám snad se bát, že přijdou jenom hrozby?
Ani kouzelný vánoční čas křivdy nenapraví,
tak jako porouchané srdce nikdo neopraví.

Přesto ty rolničky stále vesele zvoní
a mně se stýská po lásce, jenom po ní.
Až příští rok zasněží vločky opět celý kraj,
prosím - jen se mi moje lásko zase vrať!