Vcházím do tmy.
Slunce světel
křičí na mě.
Na poplach.
Mrtvé vrány
letí světem.
Víří radost,
víří prach.
Všechny slunce,
co kdy vidím,
nesvítí mi
pro radost.
Skoro běžím,
až se stydím.
Nevěřím ti,
nemám dost.
Nemám dost
a nechci věřit.
Nechci dál jít
za tebou.
Je tak těžké
nesoupeřit,
když naše srdce¨
nezebou.
Když všechny slunce,
co kdy vidím,
zahřejí mě do očí.
Ty mi lžeš
a já se divím,
že ti to nezaskočí.
Slunce světel
křičí na mě.
Na poplach.
Mrtvé vrány
letí světem.
Víří radost,
víří prach.
Všechny slunce,
co kdy vidím,
nesvítí mi
pro radost.
Skoro běžím,
až se stydím.
Nevěřím ti,
nemám dost.
Nemám dost
a nechci věřit.
Nechci dál jít
za tebou.
Je tak těžké
nesoupeřit,
když naše srdce¨
nezebou.
Když všechny slunce,
co kdy vidím,
zahřejí mě do očí.
Ty mi lžeš
a já se divím,
že ti to nezaskočí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva