Zraněná má duše

Tehdy když kraj zaplaví se temnotou,
když slunce vystřídá měsíc,
kdysi zamilované srdce bloudící prázdnotou,
někde v trávě vyzuje kouzelný střevíc.

Mokrá tráva, vánek a světla co mihotají v dálce,
připomínají mi štěstí co trvalo tak krátce,
vytrousilo se někde s tím střevícem,
zavládl smutek s tím jasným měsícem.

Tím krajem se ozývá můj zpěv,
jehož ozvěna se schovává někde v lese,
pomalu se mění v zoufalý řev,
co doufá, že se do tvých uší nese.

Hluchá jsou však ta světla,
falešnou lásku do srdce vmetla,
teď už cítím je chlad,
kterým jsi odmítal mým se stát.

Zbytečné doufat a snít,
že bych tě v náručí mohla zas někdy mít,
že bys mne zahřál za té chladné noci,
že bys mne nenechal třást se v temné kleci.
že bys mne polibkem probouzel,
že bys koně v sedle pobízel,
že bys na mne čekal s růží rudější než mé rty,
že bych mohla vyslovit slova já a ty.

není to láska, když princ se mne vzdal,
utekl, ukryl se, své chladné sbohem dal.


pokud se vám líbila, tak mne můžete podpořit likem :) budu ráda https://www.facebook.com/pages/Psan%C3%AD-je-m%C5%AFj-%C5%BEivot/136701603156490?ref=hl