Tisícero..

Tisícero řádků, které byly napsány,
tisícero řádků obsahující pocity,
tisícero her, které byly sehrány,
tisícero příběhů, které byly prožity.

Tisícero zlomených srdcí,
kteří nad svou ztrátou brečí,
tisícero snů, které nebyly splněny,
protože neopustili jsme domova stěny.

Tisícero smutných lidí okolo nás,
když je nás víc, život jde snáz,
tisícero zlomených srdíček,
tisícero padajících hvězdiček.

Rány, které nám udává sám život,
manželé chodící pravidelně na pivo,
nezávazné flirty, strávené noci s jinou,
ale nic z toho není mou vinou.

Rodina, která ztrácí význam,
muž, který se k podvodům přizná,
bolest, která naplní moje srdce,
teplé srdce už jistě tvrdne.

Celé roky, celý život, byl to slib,
jenže v tvém případě to byly jen lži,
láska na celý život v nemoci i ve zdraví,
tvé srdce se bolestí mou jen baví.

Nic tě nemrzí, dělal jsi to rád,
chtěl sis celou dobu jen hrát,
co naše děti, naše budoucnost?
to všechno mám brát jako minulost?

Chtěla jsem lásku jako z pohádek,
teď dopíšu už jen těch pár řádek,
tím skončí příběh o nás dvou,
ucítila jsem bolest hrozivou.

Už nikdy ne my dva, už jen já a ty,
už nikdy nechci líbat tvoje rty,
nechci tě už nikdy slyšet ani vidět,
měl bys mi rychle ze života zmizet.