Básničky
Podívej...
Vyhloubil jsi
důlek v polštáři
Než slunko
nakoukne nám
za záclonu,
než zazáří,
přidám ten svůj
Nechám si něžně
sundat z vlasů
sponu
a spatřím tvůj úsměv
ve tváři
Tak ráda se nad ním
skláním
a nechávám se laskat
...
Vyhloubil jsi
důlek v polštáři
Než slunko
nakoukne nám
za záclonu,
než zazáří,
přidám ten svůj
Nechám si něžně
sundat z vlasů
sponu
a spatřím tvůj úsměv
ve tváři
Tak ráda se nad ním
skláním
a nechávám se laskat
...
Vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji
Propast
Měl Pascal propast svou, ta všady byla s ním.
- Ach, vše zde própast je, ať touha, slovo, sen
i čin! Nad vlasem mým, jenž trčí rozježen,
vlát Strachu kolikrát já vítr ucítím!
Jak dole, nahoře jen hloub a propast zřím,
jen prostor příšer...
Měl Pascal propast svou, ta všady byla s ním.
- Ach, vše zde própast je, ať touha, slovo, sen
i čin! Nad vlasem mým, jenž trčí rozježen,
vlát Strachu kolikrát já vítr ucítím!
Jak dole, nahoře jen hloub a propast zřím,
jen prostor příšer...
Prodám vilu
v Černobylu,
kupte - neprohloupíte,
za elektřinu ušetříte,
svítí se tam samo,
ať je noc či ráno.
v Černobylu,
kupte - neprohloupíte,
za elektřinu ušetříte,
svítí se tam samo,
ať je noc či ráno.
Vábnička dětství ještě vábí
u zarostlého čihadla
mám strach aby se nerozbila
na černý kámen nespadla
u zarostlého čihadla
mám strach aby se nerozbila
na černý kámen nespadla
Vesmír mi dýchl na čelo
zvečera orosené
to když se slunce zatmělo
stín vešel do plamene
stín kradl v zlatém kotouči
i když den ještě žije
kdo nás chce zase rozloučit
krutá astronomie
dřív mi tě bralo svítání
z náruče, kruté dílo
a t...
zvečera orosené
to když se slunce zatmělo
stín vešel do plamene
stín kradl v zlatém kotouči
i když den ještě žije
kdo nás chce zase rozloučit
krutá astronomie
dřív mi tě bralo svítání
z náruče, kruté dílo
a t...
Lásko setkáme se spolu
až se světu poštěstí
sedět u jednoho stolu
na jediném náměstí
až se světu poštěstí
sedět u jednoho stolu
na jediném náměstí
Na Tassa ve vězení
(Obraz Eugena Delacroix)
Zde básník v žaláři, zdrán, chorý v bídě své
svou nohou rukopis ve hněvu deptá, rve,
a měří pohledem, jejž rozněcuje děs,
ty schody závratné, duch jeho po nichž kles’.
A opojivý smích, jímž plný žalář...
(Obraz Eugena Delacroix)
Zde básník v žaláři, zdrán, chorý v bídě své
svou nohou rukopis ve hněvu deptá, rve,
a měří pohledem, jejž rozněcuje děs,
ty schody závratné, duch jeho po nichž kles’.
A opojivý smích, jímž plný žalář...
Sejdem se, kamarádi, na Helštýně,
lesy a skály, Bečva teče líně.
Výstava železa mě neláká,
radši jedno točený a panáka.
A je to divný, hroznou žízeň mám,
pod hradem restaurace, zajdu tam.
Cinkání sklenic je zvuk blažený,
jako by volaly mě Sirény...
lesy a skály, Bečva teče líně.
Výstava železa mě neláká,
radši jedno točený a panáka.
A je to divný, hroznou žízeň mám,
pod hradem restaurace, zajdu tam.
Cinkání sklenic je zvuk blažený,
jako by volaly mě Sirény...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva