Básničky
Janu Veselému
V své lůno přijmi nás, ó Matko země,
až zhasne to, co v nás se zove žití,
jak suchý bereš list, neb zvadlé kvítí.
Tys dala vše, a vše se k tobě vrací;
květ neptá se, zdaž znov’ se porozvije
a list na ňadrech tvých pokojně hnije....
V své lůno přijmi nás, ó Matko země,
až zhasne to, co v nás se zove žití,
jak suchý bereš list, neb zvadlé kvítí.
Tys dala vše, a vše se k tobě vrací;
květ neptá se, zdaž znov’ se porozvije
a list na ňadrech tvých pokojně hnije....
Má ústa
na tvá ústa
patří.
Tak je jen lodím,
když přistávají.
A korábům,
když vracejí se domů.
na tvá ústa
patří.
Tak je jen lodím,
když přistávají.
A korábům,
když vracejí se domů.
Z POZŮSTALOSTI
Ó přírodo ráno při kafi a cigáru!
Dnes ani žluna nemá den.
.............................postaru.
.................................
My dva se rozejít nedokážem,
řekl jsem ti v noci u cigára.
....................................
...
Ó přírodo ráno při kafi a cigáru!
Dnes ani žluna nemá den.
.............................postaru.
.................................
My dva se rozejít nedokážem,
řekl jsem ti v noci u cigára.
....................................
...
Zlatý déšť padá k zemi,
tiše, kapka za kapkou.
V té zlaté kráse připadá mi,
jako bych bloudila pohádkou.
Ty hrozny květů šeptají mi:
“Pojď za námi na chvíli,
jsme tady proto, abychom tě,
před vším zlým na chvíli ukryli.”
Přijímám jejich laskavé p...
tiše, kapka za kapkou.
V té zlaté kráse připadá mi,
jako bych bloudila pohádkou.
Ty hrozny květů šeptají mi:
“Pojď za námi na chvíli,
jsme tady proto, abychom tě,
před vším zlým na chvíli ukryli.”
Přijímám jejich laskavé p...
Juliu Zeyerovi
Teď ubledlá, nádherná léta sláva
ku hnědé prsti znavena se chýlí,
v ukřehlé ruce poslední květ bílý,
a zrakem, jenž se bolně pousmává.
A jednu po druhé své zdoby skládá -
lupení nach ve zlatoskvoucím vlasu,
ocún, jenž růžověl ...
Teď ubledlá, nádherná léta sláva
ku hnědé prsti znavena se chýlí,
v ukřehlé ruce poslední květ bílý,
a zrakem, jenž se bolně pousmává.
A jednu po druhé své zdoby skládá -
lupení nach ve zlatoskvoucím vlasu,
ocún, jenž růžověl ...
SCÉNA Z LOVU NA VODNÍ PTÁKY
Nechci tě, říkáš. Říkáš mi,
že nic necítím. Že tě necítím.
V noci polárkový dorty a urážíš se,
nemluvil, vrazil, věděl, vrazil,
nad krabičkami od polárkových
říkáš, jsi jí pořád podobnější, tý
tam v noci, místo, abys ...
Nechci tě, říkáš. Říkáš mi,
že nic necítím. Že tě necítím.
V noci polárkový dorty a urážíš se,
nemluvil, vrazil, věděl, vrazil,
nad krabičkami od polárkových
říkáš, jsi jí pořád podobnější, tý
tam v noci, místo, abys ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva