Básničky
Pěstuj světlo
Pěstuj světlo, ale nezahaluj lunu člověku podobnou,
vzdoruj vichrům, které kostí nevanou,
a z kruhu měsíce odloupni dvanáct větrů morku;
vládni noci, ale nesluž mozku sněhuláka,
jenž každou částečku křovinatého vzduchu vláká
do tvaru ...
Pěstuj světlo, ale nezahaluj lunu člověku podobnou,
vzdoruj vichrům, které kostí nevanou,
a z kruhu měsíce odloupni dvanáct větrů morku;
vládni noci, ale nesluž mozku sněhuláka,
jenž každou částečku křovinatého vzduchu vláká
do tvaru ...
Uprostřed řeky
rackové hledají
sousta
Ledy jsou již pryč,
a tak je lidi
příliš nezajímají.
Ale ve chvíli,
kdy se objeví krmič,
jsou zase u břehu.
I já jsem,
nevím proč,
lidmi přitahován.
A nejen kvůli potravě....
rackové hledají
sousta
Ledy jsou již pryč,
a tak je lidi
příliš nezajímají.
Ale ve chvíli,
kdy se objeví krmič,
jsou zase u břehu.
I já jsem,
nevím proč,
lidmi přitahován.
A nejen kvůli potravě....
Když se na Tebe podívám,
tak se hned rozplývám,
jak jsi krásná moc…
Lásko, dobrou noc.
tak se hned rozplývám,
jak jsi krásná moc…
Lásko, dobrou noc.
Když v řece Otavě
v ranním oparu
vaří se verše
a do lesů nesou se
v tajemné mlze zahaleny,
jsou básníci při tom.
To i já,
jak neopatrný chodec
o pařezy stromů,
v píseckých lesích
o verše zakopávám.
v ranním oparu
vaří se verše
a do lesů nesou se
v tajemné mlze zahaleny,
jsou básníci při tom.
To i já,
jak neopatrný chodec
o pařezy stromů,
v píseckých lesích
o verše zakopávám.
Na naší studni ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.
Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj...
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.
Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj...
My jen tu báseň máme za svou zbroji
a za štít pouze vědomí své práce
a na dně žití kus té rezignace,
a naděj - jenom klid po těžkém boji.
Nás blázny zvou v donkichotském kroji,
nás, kteří bychom jejich za paláce
nedali skřítka zlaté ve pohádce
-...
a za štít pouze vědomí své práce
a na dně žití kus té rezignace,
a naděj - jenom klid po těžkém boji.
Nás blázny zvou v donkichotském kroji,
nás, kteří bychom jejich za paláce
nedali skřítka zlaté ve pohádce
-...
Tráva se probouzí.
zezelená za chvilku,
až přinesou jí deště
jarní košilku.
Na větvích stromů
zmrtvýchvstání se chystá.
Uhněte, ptáci,
ať je dost místa.
Jako bych byl v přírodě vrostlý,
též cítím jarní nepokoj.
A skrytou touhu kvést...
zezelená za chvilku,
až přinesou jí deště
jarní košilku.
Na větvích stromů
zmrtvýchvstání se chystá.
Uhněte, ptáci,
ať je dost místa.
Jako bych byl v přírodě vrostlý,
též cítím jarní nepokoj.
A skrytou touhu kvést...
Uši ve věžních hláskách
Uši ve věžních hláskách slyší
ruce bušící na bránu,
oči ve štítech vidí,
jak prsty v zámcích bloudí.
Petlici zvednu, nebo zůstanu,
dokud smrt nepřijde si pro mě,
nespatřen cizím zrakem,
sám v tomto bílém domě?
Ruce,...
Uši ve věžních hláskách slyší
ruce bušící na bránu,
oči ve štítech vidí,
jak prsty v zámcích bloudí.
Petlici zvednu, nebo zůstanu,
dokud smrt nepřijde si pro mě,
nespatřen cizím zrakem,
sám v tomto bílém domě?
Ruce,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva