Básničky
Naši tchyni štípla zmije,
zmije chcípla, tchyně žije.
zmije chcípla, tchyně žije.
Na obloze zlatý květ
v žhavé lístky objal svět,
rozpálil mu barvičky,
skryl se mezi peříčky
a prstíkem ze své záře
dotkl se tam lidské tváře,
že jsi tady človíčku,
dám Ti horkou hubičku.
v žhavé lístky objal svět,
rozpálil mu barvičky,
skryl se mezi peříčky
a prstíkem ze své záře
dotkl se tam lidské tváře,
že jsi tady človíčku,
dám Ti horkou hubičku.
Neplést si lest, pěst a čest,
kde snést bolest za trest jest.
Neřest zná i stres a rest,
zde sil nalézt ratolest.
kde snést bolest za trest jest.
Neřest zná i stres a rest,
zde sil nalézt ratolest.
Staleté domy z poutaného zdiva
u vchodu mlčí pískovcoví lvi
a mezi nimi bez očí se dívá
na kolemjdoucí kámen prahový
u vchodu mlčí pískovcoví lvi
a mezi nimi bez očí se dívá
na kolemjdoucí kámen prahový
Barunka ještě s panenkou si šeptá
vřetena stromů slunce navíjí
Děvčátka se nikdo neptá
a tak vdali Ji
Tancovala krásná panna
celičkou noc mezi jiřinama
Hluché květy nikde vůně
nožky tančí srdce stůně
A pak zrána toho rána
zašel pláčem ...
vřetena stromů slunce navíjí
Děvčátka se nikdo neptá
a tak vdali Ji
Tancovala krásná panna
celičkou noc mezi jiřinama
Hluché květy nikde vůně
nožky tančí srdce stůně
A pak zrána toho rána
zašel pláčem ...
ZIMA
Hle! jak kryje vůkol hrůza nůžek
luka, pole, lesy, štěpnice;
hle! jak do ohřáté plotice
rychle má se k běhu nůž!
Hle! jak kryje vůkol hrůza lůžek
luka, pole, lesy, trojice;
hle! jak do ohřáté lodice
rychle má se k běhu růžek!
...
Hle! jak kryje vůkol hrůza nůžek
luka, pole, lesy, štěpnice;
hle! jak do ohřáté plotice
rychle má se k běhu nůž!
Hle! jak kryje vůkol hrůza lůžek
luka, pole, lesy, trojice;
hle! jak do ohřáté lodice
rychle má se k běhu růžek!
...
Když se daří, tak se daří,
tchýni mi skolilo stáří
a manželku zápal plic,
nebudou mě trápit víc.
tchýni mi skolilo stáří
a manželku zápal plic,
nebudou mě trápit víc.
Co vše mi vypráví ten les,
co hovorných tu stromů,
co vše sem lidé napsali
a nevěděli komu!
A já mám už též břízu svou
a píšu, nevím komu:
"Vždyť jsem chtěl také šťasten být,
však pánbůh nechtěl tomu!"
co hovorných tu stromů,
co vše sem lidé napsali
a nevěděli komu!
A já mám už též břízu svou
a píšu, nevím komu:
"Vždyť jsem chtěl také šťasten být,
však pánbůh nechtěl tomu!"
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva