Básničky
Blížíme se k sobě
mraky jsou plné deště.
Podpíráme se
včerejšími minutami.
Přes své rány
stavíme most
k pohlazení
do nebeské brány.
mraky jsou plné deště.
Podpíráme se
včerejšími minutami.
Přes své rány
stavíme most
k pohlazení
do nebeské brány.
Hymna
Té nejdražší, té nejkrasší,
jíž jasem plá hruď setmělá,
zdar nesmrtný zpěv přináší,
té modle s tváří anděla!
Jak solí naplněný vzduch
se šíří ona v žití mém,
a v duši moji tužeb ruch,
chuť věčna sype pohledem.
Jest jako sáček...
Té nejdražší, té nejkrasší,
jíž jasem plá hruď setmělá,
zdar nesmrtný zpěv přináší,
té modle s tváří anděla!
Jak solí naplněný vzduch
se šíří ona v žití mém,
a v duši moji tužeb ruch,
chuť věčna sype pohledem.
Jest jako sáček...
Láká mě, láká
sednout na čmeláka,
ale ještě více
vrazit si do zadnice
ježčí bodliny,
to je můj sen jediný!
sednout na čmeláka,
ale ještě více
vrazit si do zadnice
ježčí bodliny,
to je můj sen jediný!
Z vrcholku hory stéká potůček do údolí.
Po cestě dolů nabývá na síle.
Voda přeskakuje kameny a
přitom si tiše prozpěvuje.
V její písni zaznívá jarní déšť...
letních bouřek čas...
podzimní ozvěna babího léta...
i zimních rolniček hlas.
Nebe v ní p...
Po cestě dolů nabývá na síle.
Voda přeskakuje kameny a
přitom si tiše prozpěvuje.
V její písni zaznívá jarní déšť...
letních bouřek čas...
podzimní ozvěna babího léta...
i zimních rolniček hlas.
Nebe v ní p...
Přes celé město kamaráde
a v ulicích je ještě živo
tvou pýchu přibíjejí na kříž
a ty jim běžíš pro kladivo
a v ulicích je ještě živo
tvou pýchu přibíjejí na kříž
a ty jim běžíš pro kladivo
Za vlnou vlna jde, žene se k splavu,
šumí a klokotá.
Lidé krok za krokem valí se v davu
řečištěm života.
Nad slunce polední ty vlny chladné
tichý stín potěší.
Člověk chce duši mít ... Proč? Vždyť v ní vládne
chlad stokrát chladnější....
šumí a klokotá.
Lidé krok za krokem valí se v davu
řečištěm života.
Nad slunce polední ty vlny chladné
tichý stín potěší.
Člověk chce duši mít ... Proč? Vždyť v ní vládne
chlad stokrát chladnější....
Hlas nitra
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?
Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“
Ploď ...
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?
Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“
Ploď ...
Jenom správný chlap
má zuby klap, klap!
má zuby klap, klap!
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva