Básničky
XLVI. Ztráta aureoly
„Jakže! vy zde, můj drahý? Vy, a na špatném místě? vy, jenž pijete
kvintesence! vy, který jíte ambrosii! Opravdu, to mě překvapuje.“
„Můj drahý, znáte mou hrůzu před koni a vozy. Právě teď, když
jsem ve velkém spěchu přecházel boulevard,...
„Jakže! vy zde, můj drahý? Vy, a na špatném místě? vy, jenž pijete
kvintesence! vy, který jíte ambrosii! Opravdu, to mě překvapuje.“
„Můj drahý, znáte mou hrůzu před koni a vozy. Právě teď, když
jsem ve velkém spěchu přecházel boulevard,...
Školy máme z azbestu
a učitele z travestu,
tak takhle jsme dopadli,
jako když bezďáci popelnici napadli.
a učitele z travestu,
tak takhle jsme dopadli,
jako když bezďáci popelnici napadli.
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapes...
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapes...
Sladce dřímej, dívko moje,
zlý ať sen ti neublíží;
na tvé lůžko do pokoje
jenom tichá luna shlíží.
Kadeře se vlní zlaté
v tichém, volném oddychání,
na prsou máš ruce spjaté,
na rtech blahé pousmání.
A jak teď se luna chvěje,
zašeptají ...
zlý ať sen ti neublíží;
na tvé lůžko do pokoje
jenom tichá luna shlíží.
Kadeře se vlní zlaté
v tichém, volném oddychání,
na prsou máš ruce spjaté,
na rtech blahé pousmání.
A jak teď se luna chvěje,
zašeptají ...
XLV. Střelnice a hřbitov
„Hostinec u vyhlídky na hřbitov.“
„Zvláštní štít,“ praví sám k sobě muž, jenž se prochází, „ale právě
vhodný, aby vzbudil žízeň! Jistě že majitel této krčmy dovede ocenit
Horácia a žáky Epikurovy mezi básníky. Snad zná dokonce hlubok...
„Hostinec u vyhlídky na hřbitov.“
„Zvláštní štít,“ praví sám k sobě muž, jenž se prochází, „ale právě
vhodný, aby vzbudil žízeň! Jistě že majitel této krčmy dovede ocenit
Horácia a žáky Epikurovy mezi básníky. Snad zná dokonce hlubok...
Co je den, už dávno nevím,
ze školy já večer domů chodím.
Chodím domů později, než kdo pracuje,
škola ze mě kůži stahuje.
Než si stihneme úkoly udělat,
musíme zase do školy spěchat.
A tak to jde pořád dokola,
je to prostě, bohužel škola....
ze školy já večer domů chodím.
Chodím domů později, než kdo pracuje,
škola ze mě kůži stahuje.
Než si stihneme úkoly udělat,
musíme zase do školy spěchat.
A tak to jde pořád dokola,
je to prostě, bohužel škola....
Až jednou zhasnu, čím se asi stanu
nikomu svoje plány nenutím
třeba pytlíkem bonbonů v celofánu
s nějakou dobrou příchutí
první dáš mezi rty zkroužené k políbení
a bude sladký jako vzpomínka
na to, co bylo, a na to, co už není
že čas nám tuze ry...
nikomu svoje plány nenutím
třeba pytlíkem bonbonů v celofánu
s nějakou dobrou příchutí
první dáš mezi rty zkroužené k políbení
a bude sladký jako vzpomínka
na to, co bylo, a na to, co už není
že čas nám tuze ry...
Na úbělové čelo tvé
jsem hleděl v zadumání
a myslil jsem: Tak lilie
rozkvétá v záři ranní.
V mém srdci, žitím znaveném,
vzbudilas novou víru,
tak čistý, dětský byl tvůj zrak
a pln svatého míru.
Já k prsům svým tě přivinul,
jak, sám už ...
jsem hleděl v zadumání
a myslil jsem: Tak lilie
rozkvétá v záři ranní.
V mém srdci, žitím znaveném,
vzbudilas novou víru,
tak čistý, dětský byl tvůj zrak
a pln svatého míru.
Já k prsům svým tě přivinul,
jak, sám už ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva