Básničky
Sladce dřímej, dívko moje,
zlý ať sen ti neublíží;
na tvé lůžko do pokoje
jenom tichá luna shlíží.
Kadeře se vlní zlaté
v tichém, volném oddychání,
na prsou máš ruce spjaté,
na rtech blahé pousmání.
A jak teď se luna chvěje,
zašeptají ...
zlý ať sen ti neublíží;
na tvé lůžko do pokoje
jenom tichá luna shlíží.
Kadeře se vlní zlaté
v tichém, volném oddychání,
na prsou máš ruce spjaté,
na rtech blahé pousmání.
A jak teď se luna chvěje,
zašeptají ...
XLV. Střelnice a hřbitov
„Hostinec u vyhlídky na hřbitov.“
„Zvláštní štít,“ praví sám k sobě muž, jenž se prochází, „ale právě
vhodný, aby vzbudil žízeň! Jistě že majitel této krčmy dovede ocenit
Horácia a žáky Epikurovy mezi básníky. Snad zná dokonce hlubok...
„Hostinec u vyhlídky na hřbitov.“
„Zvláštní štít,“ praví sám k sobě muž, jenž se prochází, „ale právě
vhodný, aby vzbudil žízeň! Jistě že majitel této krčmy dovede ocenit
Horácia a žáky Epikurovy mezi básníky. Snad zná dokonce hlubok...
Co je den, už dávno nevím,
ze školy já večer domů chodím.
Chodím domů později, než kdo pracuje,
škola ze mě kůži stahuje.
Než si stihneme úkoly udělat,
musíme zase do školy spěchat.
A tak to jde pořád dokola,
je to prostě, bohužel škola....
ze školy já večer domů chodím.
Chodím domů později, než kdo pracuje,
škola ze mě kůži stahuje.
Než si stihneme úkoly udělat,
musíme zase do školy spěchat.
A tak to jde pořád dokola,
je to prostě, bohužel škola....
Až jednou zhasnu, čím se asi stanu
nikomu svoje plány nenutím
třeba pytlíkem bonbonů v celofánu
s nějakou dobrou příchutí
první dáš mezi rty zkroužené k políbení
a bude sladký jako vzpomínka
na to, co bylo, a na to, co už není
že čas nám tuze ry...
nikomu svoje plány nenutím
třeba pytlíkem bonbonů v celofánu
s nějakou dobrou příchutí
první dáš mezi rty zkroužené k políbení
a bude sladký jako vzpomínka
na to, co bylo, a na to, co už není
že čas nám tuze ry...
Na úbělové čelo tvé
jsem hleděl v zadumání
a myslil jsem: Tak lilie
rozkvétá v záři ranní.
V mém srdci, žitím znaveném,
vzbudilas novou víru,
tak čistý, dětský byl tvůj zrak
a pln svatého míru.
Já k prsům svým tě přivinul,
jak, sám už ...
jsem hleděl v zadumání
a myslil jsem: Tak lilie
rozkvétá v záři ranní.
V mém srdci, žitím znaveném,
vzbudilas novou víru,
tak čistý, dětský byl tvůj zrak
a pln svatého míru.
Já k prsům svým tě přivinul,
jak, sám už ...
Držel jsem tě v náručí
a všichni mi tě záviděli.
Kdo mně ale zaručí,
aby mě smutného neviděli?
Kolem mě je tolik lásky,
i já ji mohu rozdávat.
Nepřeji nikomu z lásky vrásky,
ale nechtějte se smutku poddávat!
Život není zase tak dlouhý,...
a všichni mi tě záviděli.
Kdo mně ale zaručí,
aby mě smutného neviděli?
Kolem mě je tolik lásky,
i já ji mohu rozdávat.
Nepřeji nikomu z lásky vrásky,
ale nechtějte se smutku poddávat!
Život není zase tak dlouhý,...
XLIV. Polévka a oblaka
Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným
oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na
ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém
pozorování: „Všechny tyto fantasmagorie j...
Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným
oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na
ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém
pozorování: „Všechny tyto fantasmagorie j...
Z mojí třídy jsem jediná normální,
s ostatními mlátí změny hormonální.
Učitelce je to jedno,
řve na mě: „Ty jedna dutá bedno!”
s ostatními mlátí změny hormonální.
Učitelce je to jedno,
řve na mě: „Ty jedna dutá bedno!”
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva