Básničky
STALO SE SKUTEČNĚ
Pereš se o něco, o čem nic nevíš,
v kleci své zavřený, málo se dovíš,
bráníš se poznání, pak se jen divíš,
prázdné máš myšlení, za něž se stydíš.
Znal jsem se s handlířem, prodával koně,
jel z kopce Hanzlovce, krev svoji roně....
Pereš se o něco, o čem nic nevíš,
v kleci své zavřený, málo se dovíš,
bráníš se poznání, pak se jen divíš,
prázdné máš myšlení, za něž se stydíš.
Znal jsem se s handlířem, prodával koně,
jel z kopce Hanzlovce, krev svoji roně....
Vydávám se do hloubi svého nitra,
netuším dosud, co ono skrývá.
Ráno se probudím do slunného jitra,
ale pochopit sebe, tak těžké bývá.
Jak můžeš říci, že mne dobře znáš,
když občas nevyznám se sama v sobě!
Vyznáváš mně lásku a rád mne máš,
ale v...
netuším dosud, co ono skrývá.
Ráno se probudím do slunného jitra,
ale pochopit sebe, tak těžké bývá.
Jak můžeš říci, že mne dobře znáš,
když občas nevyznám se sama v sobě!
Vyznáváš mně lásku a rád mne máš,
ale v...
Až teprve nedávno, prozradil mi přítel můj,
veliké tajemství, které celé roky skrýval.
Snad ani netušil, že řeknu: "Drahý stůj!"
Vždyť jen můj nejlepší kamarád býval.
Proč až po tolika létech, lásku mi vyznává,
když nikdy nepoznal, jak vroucně ho milu...
veliké tajemství, které celé roky skrýval.
Snad ani netušil, že řeknu: "Drahý stůj!"
Vždyť jen můj nejlepší kamarád býval.
Proč až po tolika létech, lásku mi vyznává,
když nikdy nepoznal, jak vroucně ho milu...
Plakat se mi chtělo.
Sním?
Bdím.
Já vím.
Tvé tělo navždy odletělo,
tak jednoduše, tak lehce.
Sypali ho jako mince z měšce.
Slyším v zámku otočit se tvůj klíč.
Bláznivé poblouznění,
má touha, mé snění.
Ale ty jsi pryč.
Proč ne...
Sním?
Bdím.
Já vím.
Tvé tělo navždy odletělo,
tak jednoduše, tak lehce.
Sypali ho jako mince z měšce.
Slyším v zámku otočit se tvůj klíč.
Bláznivé poblouznění,
má touha, mé snění.
Ale ty jsi pryč.
Proč ne...
Každý strom je živá bytost,
rovně roste, něžná lítost.
Jehličí a listí ústa jsou.
Kořeny jsou srostlé s přírodou.
Jeho listí, to se směje,
to když vánek tiše věje.
Náhle však i vítr sílí,
jen se chvěje. Silně kvílí
když mu vítr větve láme...
rovně roste, něžná lítost.
Jehličí a listí ústa jsou.
Kořeny jsou srostlé s přírodou.
Jeho listí, to se směje,
to když vánek tiše věje.
Náhle však i vítr sílí,
jen se chvěje. Silně kvílí
když mu vítr větve láme...
Sedíš tiše, plná splínu,
duši upsala jsi vínu.
Ďábel čeká u oprátky.
Teď už nejde vzít nic zpátky.
duši upsala jsi vínu.
Ďábel čeká u oprátky.
Teď už nejde vzít nic zpátky.
Jsem jen parodií věrné lásky.
Jsem jen touha tvá.
Jsem to, co zbylo ze sedmikrásky,
když ji někdo otrhá.
Jsem jen vítr luk a polí,
jež mrazí na rukou.
Jsem jen rána, která bolí
pátou pomlkou.
Jsem jen barva na obraze,
jež razí do očí....
Jsem jen touha tvá.
Jsem to, co zbylo ze sedmikrásky,
když ji někdo otrhá.
Jsem jen vítr luk a polí,
jež mrazí na rukou.
Jsem jen rána, která bolí
pátou pomlkou.
Jsem jen barva na obraze,
jež razí do očí....
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva