
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
Hrubou nití tkám, větu za větou,
nepochopitelná mi snění.
Je to možno, že růže rozkvetou
na sukovitém kmeni?
Tvrdá slova mi ze rtů padají,
jako kameny do modrých zřídel.
Je to možno, že cestou vzeplají
a neotrou snu křídel?...
Věci křehké přespříliš
den umírá blízko střech
(u hrdliček) náhle smíš
bosý chodit po střepech
V životě jsou věci těžké,
děláme veci nemožné,
neříkám že jsem bezchybná,
to nedokážu jsem jen silná,
Každý den je požehnánim,
každá hodina znamením,
žít se musí naplno,
odpouštět a nechat jít,
bolí to a mrzí to,
nikdo mi neřekl jak má...
Slzy mi z oči padaju,
strašne bolí tvoja stráta,
padam na zem cítim unavu,
už si v nebíčku, maš tam aj babičku?
Cítim že si už pokojný,
že ste spolu v obajatí,
že Ta nič nebolí,
si v pokoji,
nikdy nezabudnem na tvoj hlas a smiech,
nik...
Jak těžko báseň napsat,
o čem, proč, dobře a jak!
Třeba v ní jen tak jásat,
nebo snad, jako maják?
Svěřit pocit, myšlenku,
radost, bolest, co ruší,
vahou zevnitř i zvenku
a formou jednodušší.
Sdělně pravdu o tom všem,
co lze slovem opa...
Oblak je na nebi,
na zemi člověk -
skutečnost zbavuje práv myšlenku,,
a to je pramenem vší lidské bídy.
Jsme dítky zrozené v člunu na širém moři.
Nevíme,
odkud plujem,
ani kam.
Utrhl člověk s větve mladý květ
do vázy pro potěchu.
V čas plodů však musela holá snět
vyslechnout mnoho vzdechů.
A přímorožci chvíle té
hleděli přímo sami bozi
přímo tak hledět nedovedou
protože nejsou přímorozí
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc