Básničky
Vy, které víte, proč asi lkám,
teď uslyšíte, co v srdci mám.
Žár, jenž mnou zmítá - znáte ten vznět -
mé duše útlé, jak nový svět.
Zpátky se řítím, pak stoupám dál,
hned rozkoš cítím, hned cítím žal.
Mráz city pálí, leč planou v ráz,
ale jak vzplály...
teď uslyšíte, co v srdci mám.
Žár, jenž mnou zmítá - znáte ten vznět -
mé duše útlé, jak nový svět.
Zpátky se řítím, pak stoupám dál,
hned rozkoš cítím, hned cítím žal.
Mráz city pálí, leč planou v ráz,
ale jak vzplály...
Vezmi mne s sebou, ať půjdeš kamkoli!
Ať půjdeš do dálek, či před dům do poli.
Snad ti nebudu překážet. To bych nechtěla!
Já se ti umenším! Chceš? Budu bez těla!
Budu jen děvčátko, jen pejsek, budu malá,
budu jen kolem tvého krku přehozená šála .....
Ať půjdeš do dálek, či před dům do poli.
Snad ti nebudu překážet. To bych nechtěla!
Já se ti umenším! Chceš? Budu bez těla!
Budu jen děvčátko, jen pejsek, budu malá,
budu jen kolem tvého krku přehozená šála .....
Když bůh byl nejvíc rozkochán,
tu lidské srdce stvořil,
a pak na věčnou památku
v ně svoji lásku vložil.
A když pak na něm utkvělo
to oko jeho věstí,
radostí až se rozplakal,
když viděl vše to štěstí.
Leč při tom pláči - do srdce
se je...
tu lidské srdce stvořil,
a pak na věčnou památku
v ně svoji lásku vložil.
A když pak na něm utkvělo
to oko jeho věstí,
radostí až se rozplakal,
když viděl vše to štěstí.
Leč při tom pláči - do srdce
se je...
Mně zdálo se, žes umřela;
slyšel jsem zvonit hrany,
a pláče bylo, kvílení
a nářku na vše strany.
Tak divně Ti tam ustlali!
Na hrob Ti kámen dali,
a abych na něj napsal verš -
mne vlídně požádali.
O lidé, lidé z kamene -
zde srdce mé si...
slyšel jsem zvonit hrany,
a pláče bylo, kvílení
a nářku na vše strany.
Tak divně Ti tam ustlali!
Na hrob Ti kámen dali,
a abych na něj napsal verš -
mne vlídně požádali.
O lidé, lidé z kamene -
zde srdce mé si...
Což platno, že ten slavíček
tak přelíbezně zpívá,
když odcizeno srdce mé
a u Tebe jen dlívá.
A kdyby ještě líbezněj
zpěv jeho vábil uši:
což platno, když Tě v srdci mám
a plnou Tebe duši.
A to tak krásně líbeznou,
že sotva člověk tuší;...
tak přelíbezně zpívá,
když odcizeno srdce mé
a u Tebe jen dlívá.
A kdyby ještě líbezněj
zpěv jeho vábil uši:
což platno, když Tě v srdci mám
a plnou Tebe duši.
A to tak krásně líbeznou,
že sotva člověk tuší;...
A kdyby vše potěšení
v tom světě bylo vzato,
a jenom láska zůstala -
ten život stál by za to.
A kdyby pravda bylo vše
a láska jenom snění -
já bych se k spánku položil
a nechtěl probuzení.
A jestliže jsem posud snil -
tož snil jsem sla...
v tom světě bylo vzato,
a jenom láska zůstala -
ten život stál by za to.
A kdyby pravda bylo vše
a láska jenom snění -
já bych se k spánku položil
a nechtěl probuzení.
A jestliže jsem posud snil -
tož snil jsem sla...
Čím, srdce, čím jsi zhřešilo,
můj bože, tolik bolu,
že věčně jen se loučit má,
co věčně má být spolu?
Jak krásný by ten život byl
u věčném milování!
Však věčně musit prahnout jen -
jaké v tom požehnání?
můj bože, tolik bolu,
že věčně jen se loučit má,
co věčně má být spolu?
Jak krásný by ten život byl
u věčném milování!
Však věčně musit prahnout jen -
jaké v tom požehnání?
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva