Básničky
Sluneční žár o poledni -
to žhoucí láska moje,
a noc - dne šerokrásný stín -
to tichá láska Tvoje.
Tys velký oheň vznítila
jak země centrum žhavý,
leč oheň Tebou nekojen
teď sám se v sobě tráví.
Já s láskou Tvou chtěl hodovat,
však mně...
to žhoucí láska moje,
a noc - dne šerokrásný stín -
to tichá láska Tvoje.
Tys velký oheň vznítila
jak země centrum žhavý,
leč oheň Tebou nekojen
teď sám se v sobě tráví.
Já s láskou Tvou chtěl hodovat,
však mně...
Na nebi měsíc s hvězdami
a v lese plno hlásků,
a na ten široširý svět
jak bůh by rozlil lásku.
Těch mladých lístků různý hls
se v sladký hovor mění,
celý svět jakby rozkochán
rozplývá v políbení.
A přece vím, že v samotě
se mnohé srdce...
a v lese plno hlásků,
a na ten široširý svět
jak bůh by rozlil lásku.
Těch mladých lístků různý hls
se v sladký hovor mění,
celý svět jakby rozkochán
rozplývá v políbení.
A přece vím, že v samotě
se mnohé srdce...
Na nebi plno hvězdiček
jak z jara sedmikrásky;
ba na tom božím světě zde
má vše svou mluvu lásky.
fialka plna vůně jest,
kalíšek rosou máčí,
a slavík, ten se nazpívá,
div hrdélko mu stačí.
Na nebi plno hvězdiček
v velebném světle kráčí...
jak z jara sedmikrásky;
ba na tom božím světě zde
má vše svou mluvu lásky.
fialka plna vůně jest,
kalíšek rosou máčí,
a slavík, ten se nazpívá,
div hrdélko mu stačí.
Na nebi plno hvězdiček
v velebném světle kráčí...
Ten není rekem největším,
kdo udeřen zas udeří;
ten velký, kdo byl oklamán,
a přec se nezpronevěří.
Kdo lásce doved zlořečit,
ten nepoznal ji ani,
neb láska umí odpustit
a nezná proklínání.
Kdo není schopen oběti,
ten lásky hoden není,...
kdo udeřen zas udeří;
ten velký, kdo byl oklamán,
a přec se nezpronevěří.
Kdo lásce doved zlořečit,
ten nepoznal ji ani,
neb láska umí odpustit
a nezná proklínání.
Kdo není schopen oběti,
ten lásky hoden není,...
Ty hvězdičky tam na nebi -
to veliké jsou světy;
a já bych jenom věděl rád,
jaké tam tvory vsety.
Zda také někdo odtamtud
se k nám sem dolů dívá,
a jestli tam, jako zde já,
o lásce písně zpívá.
to veliké jsou světy;
a já bych jenom věděl rád,
jaké tam tvory vsety.
Zda také někdo odtamtud
se k nám sem dolů dívá,
a jestli tam, jako zde já,
o lásce písně zpívá.
Až nezpříčí se čárka ani tečka
a v řádku ztuhne slovosled,
hlas melodie písmo přečká,
již zachytit jsem nedoved.
Jak poslech, jenž se někdy vrací,
za letní noci, j jara, na podzim,
když nad krajinou zmlkli ptáci
a zrak si v tichu zdřím ---
...
a v řádku ztuhne slovosled,
hlas melodie písmo přečká,
již zachytit jsem nedoved.
Jak poslech, jenž se někdy vrací,
za letní noci, j jara, na podzim,
když nad krajinou zmlkli ptáci
a zrak si v tichu zdřím ---
...
Na dubě lkala hrdlička,
dole potůček hrčel -
když jsem Ti všecko říci chtěl,
nediv se, že jsem mlčel.
Kdo v neznámý zabloudil kraj,
zdaž z duše vše hned poví?
A člověk příliš člověkem,
by ráj mu nebyl nový.
dole potůček hrčel -
když jsem Ti všecko říci chtěl,
nediv se, že jsem mlčel.
Kdo v neznámý zabloudil kraj,
zdaž z duše vše hned poví?
A člověk příliš člověkem,
by ráj mu nebyl nový.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva