Básničky
Ve vzduchu létá pampelišek chmýří,
květy šípkové růže vykvetly do krásy.
K jezírku u lesa dívenka míří,
nad vodou češe si zlaté vlasy.
Hladina třpytí se jak průzračné zrcadlo,
v hlubině plavou barevné ryby.
Co tě to děvče jen napadlo,
břeh strmý...
květy šípkové růže vykvetly do krásy.
K jezírku u lesa dívenka míří,
nad vodou češe si zlaté vlasy.
Hladina třpytí se jak průzračné zrcadlo,
v hlubině plavou barevné ryby.
Co tě to děvče jen napadlo,
břeh strmý...
Oči modré jako len,
tak to nebyl jenom sen.
Tak smutně se na mě dívají,
to zamilované dívky občas mívají.
A já se do nich zamiloval,
jsou hluboké jako lesní tůně.
Ten tvůj pohled mě fascinoval
a srdce mé, teď láskou stůně.
Dej mi prosím, ...
tak to nebyl jenom sen.
Tak smutně se na mě dívají,
to zamilované dívky občas mívají.
A já se do nich zamiloval,
jsou hluboké jako lesní tůně.
Ten tvůj pohled mě fascinoval
a srdce mé, teď láskou stůně.
Dej mi prosím, ...
Smutky jsou černé lilie těch zahrad,
skryté jak bolest v srdce stopená:
samy se sijí, kvetou nevadnouce
a šíří vůni, jež je bez jména.
A po zahradách vždycky k půlnoci,
když luna žalu k úplňku se vrhá,
tesklivý básník s pokojnýma očima
svou bílo...
skryté jak bolest v srdce stopená:
samy se sijí, kvetou nevadnouce
a šíří vůni, jež je bez jména.
A po zahradách vždycky k půlnoci,
když luna žalu k úplňku se vrhá,
tesklivý básník s pokojnýma očima
svou bílo...
Střídají se mermomocí,
z moci sluneční pomoci.
Země, v otáčkách však sama,
byť i hvězdná pouta má.
Oddaně slunce obíhá,
meteor se kolem míhá.
A člověk tu, ve dne, v noci,
vlastní jen svou bezmocí,
sleduje a hlídá jevy,
co má přijít...
z moci sluneční pomoci.
Země, v otáčkách však sama,
byť i hvězdná pouta má.
Oddaně slunce obíhá,
meteor se kolem míhá.
A člověk tu, ve dne, v noci,
vlastní jen svou bezmocí,
sleduje a hlídá jevy,
co má přijít...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva