Básničky
Spousta času a kde je hlas,
jehož plány, byli jako v lánu,
on po nich neustále prahnul.
Dítko, jehož sny byli barvené,
neubránilo se dojmu ze stáří svého,
teď však musí platit nájemné,
aby si udržel své bydlo.
Zvyk by si na bídu,
zase můž...
jehož plány, byli jako v lánu,
on po nich neustále prahnul.
Dítko, jehož sny byli barvené,
neubránilo se dojmu ze stáří svého,
teď však musí platit nájemné,
aby si udržel své bydlo.
Zvyk by si na bídu,
zase můž...
Až doposud jsem mlčel, nepřátelé ...
A vám se zdá, že hněv můj dávno zhas:
já ale číhám, rozhlížím se bděle
a vyberu si některého z vás:
nenadále a navždy bude ztracen,
koho mé kruté spáry zadrží.
Tak lačný jestřáb hledí dolů s mračen
a pozoruje hus...
A vám se zdá, že hněv můj dávno zhas:
já ale číhám, rozhlížím se bděle
a vyberu si některého z vás:
nenadále a navždy bude ztracen,
koho mé kruté spáry zadrží.
Tak lačný jestřáb hledí dolů s mračen
a pozoruje hus...
Na neshledanou, vteřiny,
zastávky, šátky, lesní rohy,
dobrou noc, sny mé otčiny,
jež snil jsem, jak vás snil tak mnohý,
dobrou noc, metafory mé,
v nichž stanouti jsem chtěl dát času,
zpět vodě plout. Zda uzříme
kdy stín, jenž vtělil se v mém hla...
zastávky, šátky, lesní rohy,
dobrou noc, sny mé otčiny,
jež snil jsem, jak vás snil tak mnohý,
dobrou noc, metafory mé,
v nichž stanouti jsem chtěl dát času,
zpět vodě plout. Zda uzříme
kdy stín, jenž vtělil se v mém hla...
Nad vodou střemchy květ
a ty a vlasy tvé
a mech, jež zavoněl
mi jako loňský med,
tvé ano, ne, tvé ano, ne ...
Luna tam nahoře
a dole fabrik zář,
a hvězda do moře
padá jak tvoje tvář,
zvon v mlze zní,
sní ...
Z ticha do ticha
věci...
a ty a vlasy tvé
a mech, jež zavoněl
mi jako loňský med,
tvé ano, ne, tvé ano, ne ...
Luna tam nahoře
a dole fabrik zář,
a hvězda do moře
padá jak tvoje tvář,
zvon v mlze zní,
sní ...
Z ticha do ticha
věci...
Psát jasně,
i krásně.
Ale jak,
naopak?
To je vztlak,
jaký znak?
Ledajak,
jak vlastně?
Jen pár slov,
pro okov.
Nač jich víc,
z polovic.
Co sdělit,
tím tvarem?
Vytmelit,
tak málem?
Slabiky,
ty jen tři,...
i krásně.
Ale jak,
naopak?
To je vztlak,
jaký znak?
Ledajak,
jak vlastně?
Jen pár slov,
pro okov.
Nač jich víc,
z polovic.
Co sdělit,
tím tvarem?
Vytmelit,
tak málem?
Slabiky,
ty jen tři,...
Žloutne a červená plamínek času již,
hluboké ozvěny na všechny struny hrají.
Zrak dlouze vyhlíží do modra úsměvů.
Tichý a sladký je smutek, když dny zrají.
Tichý a sladký, říkám si, tichý, sladký,
tichý a sladký konec a oči zavřené....
hluboké ozvěny na všechny struny hrají.
Zrak dlouze vyhlíží do modra úsměvů.
Tichý a sladký je smutek, když dny zrají.
Tichý a sladký, říkám si, tichý, sladký,
tichý a sladký konec a oči zavřené....
Ti, co vykračují pravou,
po té své životní cestě.
A myslí i vlastní hlavou,
toužící tak po siestě.
po té své životní cestě.
A myslí i vlastní hlavou,
toužící tak po siestě.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva