Básničky
Čas vrátili jsme o hodinu zpět,
však v těle lidském jde jen stále vpřed.
Ať na něm šat chudý, nebo bohatý,
stárnout bude stejně, od hlavy až po paty.
Lépe však stárne se bohatému pod teplým postem,
než chudému pod studeným mostem.
V písni Jana Weri...
však v těle lidském jde jen stále vpřed.
Ať na něm šat chudý, nebo bohatý,
stárnout bude stejně, od hlavy až po paty.
Lépe však stárne se bohatému pod teplým postem,
než chudému pod studeným mostem.
V písni Jana Weri...
To je ta kaple Kosmy a Damiána v hlubokém lese
královny víl.
To je ta studánka, do níž bez konce prší hoře
královny víl.
To je ten zmučený kámen bláhové dcerušky
královny víl.
To je ta kaple Kosmy a Damiána, u které ubili
kolouška. Ještě nemluvil....
královny víl.
To je ta studánka, do níž bez konce prší hoře
královny víl.
To je ten zmučený kámen bláhové dcerušky
královny víl.
To je ta kaple Kosmy a Damiána, u které ubili
kolouška. Ještě nemluvil....
(Autor???), koluje na Facebooku.
Hody hody doprovody,
šel Prymula do hospody.
Nedělal si hlavu,
že v nouzovém stavu.
Bez klobouku- možná bos,
nezakryl si ani nos.
Vyfotil ho člověk z Blesku,
pozbyl všeho svého lesku.
Horší než by honil ptáka...
Hody hody doprovody,
šel Prymula do hospody.
Nedělal si hlavu,
že v nouzovém stavu.
Bez klobouku- možná bos,
nezakryl si ani nos.
Vyfotil ho člověk z Blesku,
pozbyl všeho svého lesku.
Horší než by honil ptáka...
Stoupal vzhůru, tak stále výš,
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,...
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,...
Sličná, vábná, smyslná,
zjevem svého vzezření.
Slovem dobromyslná,
i také bezprostřední.
Přesto však zůstal chladným,
v hranicích vlastních zábran.
Nepřístupným, nesnadným,
v odstupu, jenž srdcem dán.
Tělesné vnady málem,
duchem znepří...
zjevem svého vzezření.
Slovem dobromyslná,
i také bezprostřední.
Přesto však zůstal chladným,
v hranicích vlastních zábran.
Nepřístupným, nesnadným,
v odstupu, jenž srdcem dán.
Tělesné vnady málem,
duchem znepří...
Zvířátka jdou k tůni pít,
našlapují měkoučkým mechem,
za úplňku měsíce budou snít,
houkání sovy, bude znít lesem.
Stromy vrhají strašidelné stíny,
ale zvířátka jsou tady doma.
Ty netrpí žádnými splíny
a tady v lese, nejsou nikdy sama.
S ...
našlapují měkoučkým mechem,
za úplňku měsíce budou snít,
houkání sovy, bude znít lesem.
Stromy vrhají strašidelné stíny,
ale zvířátka jsou tady doma.
Ty netrpí žádnými splíny
a tady v lese, nejsou nikdy sama.
S ...
Nic prý nezmešká!
Poučen včerejškem,
i předvčerejškem,
hop, jako bleška!
A opět zaspal,
do práce pozdě.
Řeči na vodě,
věren sobě dál.
Ta předsevzetí,
proti zvyklostem?
Pouhým jen mostem,
nanebevzetí.
Poučen včerejškem,
i předvčerejškem,
hop, jako bleška!
A opět zaspal,
do práce pozdě.
Řeči na vodě,
věren sobě dál.
Ta předsevzetí,
proti zvyklostem?
Pouhým jen mostem,
nanebevzetí.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva