Básničky
Když pak v tu dobu zemřel otec nejšlechetnější paní Beatrice, ptal se zarmouceně žen, které šly z domu smutku
Vy, které jdete odevzdaně kolem
a samým žalem oči klopíte,
kde jste to byly, že teď chodíte,
jako když máte soucit s něčím bolem?
Viděly ...
Vy, které jdete odevzdaně kolem
a samým žalem oči klopíte,
kde jste to byly, že teď chodíte,
jako když máte soucit s něčím bolem?
Viděly ...
LOUŇOVICE
Na kulaté výročí
s drobnokvětou listopadkou,
co sama vypadala jako hrob.
Přijeli jsme pozdě.
„Mně, tvojí mámě, se zas zdálo o mámě
(tj. dost, že sis vzpomněl,
že máš taky mámu),
vyčítala mi a vyčítala
(tj. chci dělat, dělám všech...
Na kulaté výročí
s drobnokvětou listopadkou,
co sama vypadala jako hrob.
Přijeli jsme pozdě.
„Mně, tvojí mámě, se zas zdálo o mámě
(tj. dost, že sis vzpomněl,
že máš taky mámu),
vyčítala mi a vyčítala
(tj. chci dělat, dělám všech...
Dal jsem dva klacky
za prasečí pracky,
měly být kouzelné,
ale byly příšerné.
za prasečí pracky,
měly být kouzelné,
ale byly příšerné.
To bylo zpěvu po ránu
v korunách lip a kaštanů,
až uši zaléhaly,
kosové, drozdi, pěnkavy
i ten vrabec špinavý
zkoušeli jarní škály.
Někdy to byl jen pouhý křik,
bylo to samé cik cik cik,
jiný zas jak na klíč píská.
Však ty tam v dálce, zaz...
v korunách lip a kaštanů,
až uši zaléhaly,
kosové, drozdi, pěnkavy
i ten vrabec špinavý
zkoušeli jarní škály.
Někdy to byl jen pouhý křik,
bylo to samé cik cik cik,
jiný zas jak na klíč píská.
Však ty tam v dálce, zaz...
Zároveň však zatoužil napsat k chvále své nejšlechetnější paní něco o tom, jak v každém probouzí lásku
Lásku má ve svých očích paní,
a proto krášlí všechno, nač se dívá;
kamkoli vkročí, každý hledí za ní
a její pozdrav srdce rozechvívá -
leč tak, ...
Lásku má ve svých očích paní,
a proto krášlí všechno, nač se dívá;
kamkoli vkročí, každý hledí za ní
a její pozdrav srdce rozechvívá -
leč tak, ...
Sbohem, déšť neustal, na Vídeňce mé lásky
plech štítů řinčí dál,
déšť stírá starou čtvrť a vymývá jí vrásky,
neustal ... neustal ...
Jednou ti řekne tam jen mlha z domů zbylá,
kudy jsem chodil sám.
Sbohem, déšť neustal, plech řinčí dál, má milá,...
plech štítů řinčí dál,
déšť stírá starou čtvrť a vymývá jí vrásky,
neustal ... neustal ...
Jednou ti řekne tam jen mlha z domů zbylá,
kudy jsem chodil sám.
Sbohem, déšť neustal, plech řinčí dál, má milá,...
LAUNOWITZ
Sáhnu na tebe rukou,
ve které nemám cit.
Lupiny na stráni puknou,
půjdeme spát.
Hladové krky lupin. Něco jim dát.
Hodit? Nebo až k ústům, celou dlaní?
Strání pan Klenot. Voní seno.
Paní Drahorádová šla už ráno.
Sáhnu na tebe rukou,
ve které nemám cit.
Lupiny na stráni puknou,
půjdeme spát.
Hladové krky lupin. Něco jim dát.
Hodit? Nebo až k ústům, celou dlaní?
Strání pan Klenot. Voní seno.
Paní Drahorádová šla už ráno.
Zapomněl si pytlák
pytel v předsíni
a ten chudák jelen
nepřišel o tchýni.
pytel v předsíni
a ten chudák jelen
nepřišel o tchýni.
On:
Ach, jak jsi krásná,
jemná, řízná a spásná.
Jakou barvu máš a vůni,
ty lásko má, v bezedné tůni.
Jak mne opájíš i hlavu motáš
a v objetí vždy spoutáš.
Ona:
Ach, jak vábná tvá slova,
tak podmanivá a snová.
Jakou silou na mne hrají...
Ach, jak jsi krásná,
jemná, řízná a spásná.
Jakou barvu máš a vůni,
ty lásko má, v bezedné tůni.
Jak mne opájíš i hlavu motáš
a v objetí vždy spoutáš.
Ona:
Ach, jak vábná tvá slova,
tak podmanivá a snová.
Jakou silou na mne hrají...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva