Bezpečni ve svých úbělových pokojích, nedotkne se jich ráno, nedotkne se jich poledne, pokorně spí věříce ve vzkříšení, krov saténový, střechu z kamene. V slunečném zámku nad nimi se vánek směje; do lhostejného ucha žvatlá včela; zpívají něžní ptáci ne...
Bohuslav Reynek: STOPA (Podzimní motýli, 1946) Zachvěl se krajem první sníh, veliké hvězdy do haluzí kreslí. Slibuje radost dětských Půlnočních těm, kteří tíhu touhy nesli.
Díváš se. Duše neví kam, v plachosti pátrá, popaměti kráčí, vrací se věr...
Živou bytost vynalézt, to dokáže Bůh den co den — pro jeho svrchovanou moc je tvoření jen rozmarem. Je snadno život vyhladit, leč hospodárné Božství svou věčnost stěží vyrovná s vlastní spontánností. Zaniklé tvary reptají, však Boží plán jde s...
Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce A z těch kdo pravdu zp...
Přemítám — země je malá, a úzkost bez mezí a bolesti bez počtu. Ale k čemu to vše? Přemítám — máme zemřít, život nejplnější rozkladu nezabrání. Ale k čemu to vše? Přemítám — „na nebesích“ vše se nějak znova možná srovná. Ale k č...