Bezpečni ve svých úbělových pokojích, nedotkne se jich ráno, nedotkne se jich poledne, pokorně spí věříce ve vzkříšení, krov saténový, střechu z kamene. V slunečném zámku nad nimi se vánek směje; do lhostejného ucha žvatlá včela; zpívají něžní ptáci nevědomý nápěv, — jaká moudrost tady zahynula! Vznešené roky nad nimi jdou v mléčné dráze; své oběhy světy hloubí a nebesa plují nahoře, koruny padají a dóžata se vzdávají neslyšně jak body v ledovém prostoře.