Září zlatem a zhasne v purpuru, skočí jak leopard na oblohu, potom položí skvrnitou tvář před smrtí k starému obzoru, nahlédne do okna vydry, dotkne se střechy, zbarví stodolu, zamává čepičkou na louku, a už je pryč, ten šašek dne....
Ze všeho znění kolem mne nic mě tak nevzruší jako ten starý nápěv beze slov, když větve stromů rozzvučí. To vítr letí, jako ruka je a prsty nebe pročesá, pak s chvěním snese melodie k nám, jen bozi slyší je a já. Když vichry kolem v sboru točí se...
Jak chátrající věc je netopýr, šerý a s vrásčitými křídly, ani píseň nezazní mu ze rtů či co by člověk vnímat moh. Má paraplíčko divně rozpůlené a opisuje ve vzduchu oblouk stejně nevyzpytatelný — ten vznosný filozof. Všeho lstivého je zástupcem,...