Večer když usínám při vytažených žaluziích a všecka oranži provoněná voda je už dopita slyším pozdě se vracející kočáry a koňská kopyta Zas jeden krásný den navěky navěky míjí Dobrou noc básníku zachyť ten ztracený hlas ó vrať mi všechen ten čas a všechen...
Závěje zatím vyplazují jazyky i na výslunní jarní paseky na níž se popásají ještě s mrazíky zajíci zatímco tam dole u řeky travička se už osměluje ochutnat zeleně rozjařený paprsek zpívajícího slunce Sama sebe dát