Zachytit ten smích pro přízrak tajemných těch chvil krůpějí snad zmámených. Zlodějů kola vroubí zrak na chůzi mohyl v dálavách. Jsi tu přec taK sám, chodíš po špičkách, v letních dnech a večerech, pak i v básničkách....
Proč jseš tam sám, proč není souzeno nám, jít tam, kde všech je ráj. Znáš se sám, možná víc než já, když vzpomínám, noci jdou měsíčnéí závratí, s chvílí bolestnou bez souznění, jen stesk a pláč v řasách zdvižených. Proč nezkusit t...
Proč jít tou pěšinou, kterou všichni jdou, proč ne tou cestou zlou, kam nikdo nemá odvahy, kde tě nikdo nečeká, žádné dítě štěstěny, jen tvé nohy dál přes překážky jdou, snad nevrátí se cestou tou?
Pověsili ho výš, když s ním měli kříž a pověsili ho výš, tak aby byl jim blíž nebo pověsili ho výš, že měl tam skrýš, snad pověsili ho výš, byl by viděl níž, proč pověsili ho výš, pak viděl jen tu tíž, proto pověsili ho výš....
Když slunce tak hřálo, proč stál jsi opodál, tak slunce krásně hřálo, najednou měl jsi plán, dál moje slunce hřálo, věděls,že půjdeš tam, když zas slunce hřálo, snad najednou ses bál, že nevíš kudy kam.
Mraky se zas kupí, míří do hvězdokupy, kdo moji cestu překříží, než si nohy překříží a prach ten rozvíří, kdy našel mě zas za mříží, však strach můj nezměří, tak šel za tou lží, pak v pravdu nikdo nevěří, po lásce všichni touží, když myšle...
Myšlenka mě popadá, pak domněnka zas napadá, ta pomněnka že sílu má, pak květinka má uvadá, však slaměnka mě poznává a skleněnka ta upadá, na kousky se rozpadá, maměnka mně teď sílu dá.