Bolest

Bolest

Kam rozum dohlédne,
tam srdce leží rozbité.
Na kříži umřels,
beránek svatý
a i mne bolest světa drtí.
Proč tyhle zkoušky pochopit neumím?
Proč bolest ze zla do srdce se vryla
a z očí slzy vytlačila?

Jak vprostřed pekla duší ztracených
udržet směr cesty pravé
a jak ztlumit úzkost,
co srdce svírá z bezmoci?

Kde srdce jíti nemůže,
tam jistě rozum pomůže.
Sjednotit nakonec se musí,
cit s rozumem to sem tam zkusí.

Je totiž rozum nad city tím pravým,
pravdivým rádcem odhodlaným.

Žena je citu plná, je srdcem muže svého,
který se s láskou do ženy vžívá
a rozum leží v dlani, vedle něho,
neboť muž ženě je hlavou
a láskou pro ni pravou.
Tak muži v ženách cit milují
a ženy ctí muže pro rozum jejich.

Má proto býti snahou všech
naleznout ve věcech všech
jakousi svatou rovnováhu,
s rozumem brát city, které pominou
a myslet na věčnost, kterou neminou,
ti kteří s city už nelámou si hlavu.

Kdo spánkem spravedlivým spí,
ten v Nebi jistě blaženě dlí,
když city prchavé ponechal zemi,
tak i já Bohu vše odevzdám
a už hned cítím, dobře je mi!