BOLESTI HRDINŮ

Rozkoly vědomí, nadvládou fazóny,
stvořenou médii, za zvuku nirvány.
Trhlá je obloha, co někdy zabolí,
děravá ústava, kretén se podvolí!

Úspěch je jen fráze, staletá přetvářka
a úzkost v depresi, nádherná narážka v bolesti hrdinů...

Stáli jsme pod dráty a sobě slíbili,
neboj se má milá, za smrti rozkazu,
doznáme nevůli, vražedných hovorů,
co přijdou po ránu,
když smyčka stahuje, groteskní šarádu.
Neboj se má milá, hovoru v napětí,
už známe scénáře, pekelné stažení
a pocit bezvládí,
když mysl propadá v hluboké neznámé...

V hluboké otázce, co přijde v sekundu,
když mysl frázuje, poslední obrázek,
když dav tě sleduje a frajer u kříže,
láká tě do ráje, padlého mamonu.
Když přijde zas fráze, cos dělal
můj hochu, proč větru slibuješ,
své sólo ve větru...

Stáli jsme pod dráty a sobě slíbili,
neboj se má milá, za smrti rozkazu,
doznáme nevůli, vražedných hovorů,
co přijdou po ránu,
když smyčka stahuje, groteskní šarádu.
Neboj se má milá, hovoru v napětí,
už známe scénáře, pekelné stažení
a pocit bezvládí,
když mysl propadá v hluboké neznámé,
když větru slibuješ, své sólo ve větru
a frajer u kříže, lákáte do ráje,
s padlými hrdiny a trny od růže,
co rány prej zhojí a hlína zamázne...

Stáli jsme pod dráty a sobě slíbili,
neboj se má milá, za smrti rozkazu,
doznáme nevůli, vražedných hovorů,
co přijdou po ránu,
když smyčka stahuje, groteskní šarádu.
Neboj se má milá, hovoru v napětí,
už známe scénáře, pekelné stažení
a pocit bezvládí,
když mysl propadá v hluboké neznámé...