MELANCHOLIE (A.Pelikánová, A.Derring)

Mrazivím deštěm, za hořkých slz,
sám a opuštěn stojí...
Ten rytíř, těchto dní, potemnělých.
Zima kráčí s padajícím listím
a měsíc v úplňku, v cestě zlotřilcům září...

Jak srdce, i duše snadnem se tříští.
Mysl je impresionismem ztracená...
a přesto ...snad i proto stále sní....

O její nevinnosti, počestnosti,
jenž mizne z nenadání.
Ten sešlý rytíř, jenž za rudou růži
srdce lomil a slib svůj skrápil...
V mých nočních můrách,
stále slzy zrady, jak hořkosti
k procitnutí kanou...

Ubližujeme si vzájemně,
v této opulentní dekadenci...
Každý z nás jednou hranici překročí...
stejně v konci zmíráme samotou, opuštěním!

Tak proč ...život hříchem nezničit,
když je tu příboj, slastných pokušení...
Jde jen o krátkodobé rozptýlení,
než se vrátím zpět ...k sebevražednému umění,
té své, podzimní melancholii.

Z bouře zrození,
v tomto světě plném ztráty a utrpení,
raději otrokem vášně být,
než svůj život ctnosti zasvětit.
Jak srdce, i duše snadnem se tříští.
Mysl je impresionismem ztracená...
a přesto ...snad i proto stále sní....

O její nevinnosti, počestnosti,
jenž mizne z nenadání.
Ten sešlý rytíř, jenž za rudou růži
srdce lomil a slib svůj skrápil...
V mých nočních můrách,
stále slzy zrady, jak hořkosti
k procitnutí kanou...

Kdo další, démonovi v hrobce mé...
rudou růži na hrob položí a duši svou zaplatí?
Kdo uzná, karmínem svá potemnělá nebesa
v atriích malířů, za podzimích melancholií.
Za konců, zmírněných samotou,
rytířem ve zbroji naděje.
Plné vášně a ztráty v utpení...

Jak srdce i duše, snadnem se tříští.
Mysl je impresionismem ztracená...
a přesto ...snad i proto stále sní....

O její nevinnosti, počestnosti,
jenž mizne z nenadání.
Ten sešlý rytíř, jenž za rudou růži
srdce lomil a slib svůj skrápil...
V mých nočních můrách,
stále slzy zrady, jak hořkosti
k procitnutí kanou...