Cesta - Emily Dickinsonová
Nemohla jsem se stavit pro smrt,
tak já jsem byla její host;
v kočáře s námi se vezla
jen nesmrtelnost.
Jely jsme zvolna, spěchu neznala
a já pro její zdvořilosti
jsem taky odložila
své radosti a strasti.
Školu jsme minuly, kde o přestávce
hejno dětí se pralo,
minuly jsme zírající žita
i slunce, které zapadalo.
Či spíše ono minulo nás —
rosa se chvěla, byl lehký mráz,
mým rouchem bylo jen babí léto,
jen z tylu byl můj šlář.
Zastavily jsme před domem —
jen vršek nad zemí,
krov stěží viditelný,
římsa — až pod zemí.
Staletí minula od té doby
rychleji nežli den,
až zjistila jsem, že ten vůz
k věčnosti byl namířen.
PeopleSTAR (0 hodnocení)