Chvíle

Nastala chvíle,
kdy se vše mění,
jedna cesta do cíle,
nám plány změní.

Čas si vezme,
to co mu náleží,
v jistotě nás to sejme,
bezmoc se stane přítěží.

Tahle chvíle může být,
navždy tou poslední,
je na čase jinak žít,
nestát na cestě z páteční.

Ze všedních dnů,
se stává cesta v labyrintu,
bez veškerých snů,
hledající nějakou pointu.

Kolem smutné tváře,
proč to tak musí být ?
samé masky lháře,
všichni chtějí více mít.

Bolest v duši,
samoty se bojím,
přes city sví až k Venuši,
naše zníčená srdce spojím.

Stále mám víru,
bolest není věčná,
neztrácím sílu,
jedna chvíle může být nekonečná.

Jistota se ztrácí,
strach mi bere sílu,
stopy se vytrácí,
ve věčném stínu.

Proud řeky se nezmění,
my zůstaneme stát,
než se rozední,
nesmíme se vzdát.

S tebou létám,
do minulosti,
dávno už s tebou nepočítám,
ve své budoucnosti.