Daň za chybu

Ať byl to John Steinbeck,
který psal O myších a lidech,
nebo Karel Čapek o ztracených životech,
vesměs jedná se o jeden jediný příběh.

Kolikrát můžeš jednu knihu stále číst,
ale to, co je mezi řádky vůbec nevidíš,
lidská fantazie prý meze žádné nezná,
ten, kdo to tvrdí, tak jednoduše kecá.

Stejné je to také se životem,
kdy kapitola střídá druhou,
poddáváme se starostem,
vidíme mraky před duhou.

Nemůžeme na jednom místě stát,
dalších dnů se nesmíme bát,
vstříc nadějím a snům,
vstříc lepším dnům.

Každý konec přinese nový začátek,
na nový list papíru napíšeme řádek,
který mění život nejen třeba náš,
to ale nezjistíš, když se vzdáš.

Daně jsou někdy příliš vysoké,
některé verše budou i divoké,
za chybu se ale nějak platit musí,
i nejhodnější člověk si to zkusí.

I když podle pravidel budeš žít,
daní se nikdy bohužel nezbavíš,
takový je fakt, taková je realita,
připadám si jako šnek, kde je má ulita?

Ukrýt se před světem zlým,
stává se již nemožným,
oko za oko a zub za zub,
to nepochopí jen hňup.