Schod po schodu
- kráčím vzhůru -
však stále šlapu zemskou kůru
- neslyšen a neviděn -
tu zdravím němou tvář.
Bez vzdechu a bez pohnutí
čekám, čekám na pozdrav.
Nedočkám se...jednou snad.
- kráčím vzhůru -
však stále šlapu zemskou kůru
- neslyšen a neviděn -
tu zdravím němou tvář.
Bez vzdechu a bez pohnutí
čekám, čekám na pozdrav.
Nedočkám se...jednou snad.
PeopleSTAR (20 hodnocení)
Další příspěvky autora
Potichu...
Slunce, jako žhnoucí uhlík co v oceli se zří - jak plamen svíce na hřbitově když...
A najednou ticho!
Tisíce čepelí řežou mne na kousky probodnut ocelí po léta - na spousty míst na m...
Do hlavy
Hořením životem proplouvám v myšlenkách nahlížím do světnic kde holátka v kolébk...
Slunce, jako žhnoucí uhlík co v oceli se zří - jak plamen svíce na hřbitově když...
A najednou ticho!
Tisíce čepelí řežou mne na kousky probodnut ocelí po léta - na spousty míst na m...
Do hlavy
Hořením životem proplouvám v myšlenkách nahlížím do světnic kde holátka v kolébk...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva