Poblázněn trochu jako Keats když psávával své Fanny domlouvám jaru co lupe v lupení Překousni nitě které stehovaly zemi a vdoví šat jí šijí Ty deště žalné jak by omývaly v hlubině krásnou Ofelii Vyhrň si rukávy a přilož polínko Prohrábnout stačí popel spálenisk rozklenout větry očistné pomoci všemu co kámen stisk vyplnit důlky milostné Ztiš miserere v korunách hleď jaro pospíšit si říci že země vlčí hlad zadáví lenošící Ať zlatá ústa po listí bloudí zase a v polích zrní zavrní kdejaká žilka ve mně vyptává se už jsem jak na trní