Z tolika nocí náš ukusoval hlad jen vindra v klamu kapsách byla však po útratách vždycky zbyla zář co sny naše násobila do součtu štěstí zrad
Z tolika veršů tvých se hlava motala a dobře bylo když ti klesal hlas z jednoho ještě na srdci mám mráz TAM DOLE POMLOUVAJÍ NÁS Má duše však se s tebou nebála
Z tolika kuželů jsi uměl nasoukat slunečnou píseň i tu černající rozryvnou srdnatě neslzící obilí vtlučené a přece sypající loudavý čas jde si je vyhrabat
Z tolika křiků bídy byla fanfára co hřímávalo ztišeno je a přísní vše co moje tvoje Tvůj verš tiší mé nepokoje dnes zrovna tak jak za stara