Vytrhnout slova i s kořínky teď zrovna teď kdy na nohou mám plno krajiny plno plének plno rubášů mé krajiny mé krajiny krajiny mé a mých kamarádů Jako by naráz pomřeli jako když pustíš housle na zemi právě tak listím větvemi zní odcházení zní Kuvíká sýček kuvíká má javor duši vyraženou Kam se ti chlapci kam se ženou s javoru duší vyraženou Kuvíká sýček kuvíká Jako ta kapka slunce v slupce hroznové takový byl jsi domove domove můj a kamarádů Z vnitřností slov jsme osud hádali a přísné poznání nám s čela stékalo až na srdce na růže hovorů Čest praporu Čest praporu