Josef Václav Sládek Spasitel

Pod bičem katů k smrti znaven stoje,
jak na kůl Tebe přivázali, Kriste,
když k nebi obracel jsi oči svoje,
chovaje světa spásu v duši čisté,

kdo, kdybys náhle přemožen jsa bolem,
byl zvolal: „Utýrán jsem hroznou mukou,
kdos vyprosť mne!“ - kdo z těch, již stáli kolem
v lání a němí, byl by pohnul rukou? -

V dál rozprchnul se sbor Tvých apoštolů
a všedně cestou svou šel Jeruzalém,
Pilát si ruce umyv, zased k stolu,
jen matka Tvoje umírala žalem.

A kupčík stál jak jindy ve svém krámu,
a lichvář čítal vyzískanou minci,
a kněz ze svého boha těžil v chrámu,
a luza povídala - o zločinci.

Tak bylo to! - Kdo byl by pohnul rukou,
kdybys byl zvolal: V pravdě jsem syn boží!
chlap špinavý odplvnuv nad Tvou mukou,
hloub byl by srazil korunu Ti z hloží.

A luza, jako dnes, vyvrhlá pěna,
byla by neviděla spásu, Tebe,
ni Moudrost, sama sebou oslepená,
- jak ze stěžejí zem pozvedáš v nebe!