Večerem se rozlívá tma, jak černá káva, v každém místě pečlivá a jistojistě pravá. Tahle skvrna na světle zavoní, jak sen, o chvíli v čase rozkvetlé v jeden krásný den. Než ji ruka rána setře směrem k poledni, rozdává tu světlo štědře... Tak snad nebyla poslední...