Když nebe bouří

Jsou strašidelné i fascinující,
úzkost či strach přivodit dokáží.
Jindy zas velký údiv na líci,
přírodní jev s velkou silou a kuráží.

Teplý a vlhký vzduch do atmosféry vystupuje,
ve výšce se ochlazuje a kondenzuje.
To mraky a elektrické náboje vytváří,
prouděním kladné a záporné do sebe naráží.

Oblohu rozzáří světelný blesk,
ohřátí vzduchu působí zvukovou vlnu.
Rozpínáním ozve se burácivý třesk,
ten pro nás známý rachot hromu.

Blesk prý mnohem žhavější než Slunce,
před ním na pozoru měj se přece.
Na cestě schovat se v autě není hec či kec,
auto funguje jako Faradayova klec.

Vyvaruj se vysokých stožárů a stromů,
nezdržuj se u vodních ploch a otevřených prostorů.
Můžeš-li, skryj se raději k sobě domů,
od oken dál obdivuj tu přírody nádheru.
Po dešti cítíš čerstvou vůni ozónu,
ten dodá ti do života vzpruhu.
Někdy spatříš i překrásnou duhu.