Kouzla snad...

Kouzla snad...


( Z rozhovorů mých s mým Andělem, co při mně stále stojí
a přitom se mnou vede rozhovory...)


Samo se nic nedělá, vždycky je třeba těch, co ruce přiloží
a kdo si myslí na kouzelné hůlky: Čáry máry fuk,
ten se strašně mýlí,
copak se najíst můžeš oblohy,
ach ano pravdu máš, duše se těší pohledy,
však tělo jaksi vzdychá...
Být motýlem chci snad
a z květů nektar sát!?

Každý si myslí, Bůh- ví co,
a zatím nebe není místo čárů,
kde sedneš z dýně do kočáru
a nevykouzlí z myší lokaje
a střevíček skleněný.
V nebi je život zcela prostý
a každý, kdo se usměje,
myslí to upřímně
a raduje se se z žití svého
tak, jak je pro něj učiněno od věků.
Tam v Nebi každý svoje místo má
a dělá také to, co má.

Však v pekle vlastních žádostí
mění se člověk na kosti,
vždyť není nikoho, kdo mohl by
v temnotě život něčí udržovat.
A co je vlastně hřích?
To je život ve smrt obrátit.

Tak každý, kdo si četl v slovech mých,
ať sebere se hned
a do světa kráčí pravdu uvidět!
A přesto pouze vnitřním zrakem
poznáš pravdu skutečnou,
když ztrácíš cokoli, poznáš a uvědomíš si, cos měl
a v čem je všeho cena
ve všem uvězněna.


...

A přece kouzla v malíku mám hned,
když chtěním svojí duše
dám se do tvoření
a neučím se zahálet.
Dívej, třeba lev!



Snad utkvěla mi v mysli slova,
co chceš, můžeš si leda namalovat!
A tak jsem se stala malířem,
když okovy mi světa chvíli povolí
a vprostřed tmy
smím pozorovat světlo z hvězd,
co můžou vzkazy nést.

....

Co včera možné nebylo,
dneska se ovšem splnilo
a tak je jasné všem,
že to chce trpělivost jen,
vždyť, to, co známe dnes
by lidi vyděsilo do Nebes
v dobách dávných,
tak je to také s věčným životem,
který nás zatím děsí,
když systému jsem otrokem
a pro věčnost nenastaly pravé časy,
proto zde na zemi
zůstává soužení
v tom daru býti člověkem.

http://mariebernadeta.blog.cz/