Lstivá dáma

Tam, na věži kostelní,
zpívá si svoji píseň, a to ne poslední,
dáma zahalená v dvojbarevném hávu,
zpívající nám opět svoji zprávu
zpívanou dvěma ústy, dvěma hlasy,
zpívanou na nám věčné časy.
Ta zpráva se všude nese.
Ve městě, na vesnici, v lese,
vniká i do nejstřeženějších míst
a nám se do uší stále musí plíst.
Doléhá k uším každého
a neušetří člověka žádného.
Dáma obklopena dvěma zářemi.
Dáma s dvěma tvářemi.
První pokorou a poklonami plnou,
druhou zaplněnou zlostí, nenávistí tvrdou,
propůjčujíce je všem lidem,
co je použijí s ledovým klidem
na oklamání všech, co se jim znelíbili,
i když si s nimi nedávno přátelství přislíbili.
Přetvářka je jméno této dámy.
Té, co je tu vždy s námi.
Když oklamat někoho chceme,
tak se žádostí za ní hned jdeme
a ona nám propůjčí své dvě tváře
a my proměněni na chvíli v lháře.
Skrýváme ostatním své úmysly
a někdy mluvíme i úplné nesmysly
abychom zakryly pravdu bolestivou
Přetvářkou. Dámou velmi lstivou.