Nad námi vrba staletá,
hladíš něžně má nahá lýtka.
Má duše- stokrát prokletá.
A mezi námi jen noc řidká.
Polykáme tu vlahou tmu,
nokturno cvrčků u uší.
Mapy rtů luštíme pošeptmu,
dřív, než nás ráno vyruší.
hladíš něžně má nahá lýtka.
Má duše- stokrát prokletá.
A mezi námi jen noc řidká.
Polykáme tu vlahou tmu,
nokturno cvrčků u uší.
Mapy rtů luštíme pošeptmu,
dřív, než nás ráno vyruší.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva