Rozervaná na dně promoklé krabice,
úzkostné stavy, kakoždodení tradice.
Sirka již dohoří, konec se blíží,
chybí jen okamžik, co nás dva sblíží.
Postava v kápi s rudými démanty,
pořád tu hrajeme společně na fanty.
Propleteni s cizím světem,
sami sobě zhoubným květem.
Pomoc v podobě ostrého břitu,
činy konané bez jakéhokoliv citu.
Samota protkaná bolestnou vzpomínkou,
maličká holčička s milující maminkou.
Úzkostná, bez citu, možná i prázdná,
samota bolí jak chyba dávná.
Černá a bílá,
jak prázdná díra.
Beze smyslu světem chodí,
všem okolo jenom škodí.
Polibek poslední, dávám ti sbohem,
loučím se s tebou předlouhým slohem.
Poslední záchvěvy, úsměv a nic víc,
navždy zbledne její líc.
Bezvýchodná situace,
skoro jako simulace.
PeopleSTAR (0 hodnocení)