Pozdě

Až ti dojde, co tu děláš,
bude pozdě,
nevíš co hledáš,
jsme na stejným mostě.

Je pozdě vrátit se zpátky,
smazat chyby,
zahodit hádky,
zapomenout na sliby.

Necháváš se unášet časem,
neměníš své postavení,
řídíš se cizím hlasem,
je pozdě na porozumění.

Až zůstanou prázdná slova,
bude pozdě na návrat,
už žádně znova,
jen další zvrat.

Nemůžeš smazat vzpomínky,
čas je vrátí,
pronásledují tě myšlenky,
svědomí se neztratí.

Až budeš číst závěť,
bude pozdě na odpuštění,
tvoje nezapomenutelná paměť,
nedá ti možnost na vysvětlení.

Nejde nic vrátit,
aniž by jsme chtěli,
můžeme všechno ztratit,
vzpomínat na to, co jsme měli.

Je pozdě vzpomínky zapálit,
nikdo tu s tebou nebude věčně,
můžeme se snažit,
chovat se stále vděčně.

Roste tvá touha,
žádná odpověď,
jen otázka pouhá,
je pozdě na zpověď.