Poznala jsem...

Chci zastavit hodiny,
všechno se mi dařilo,
během jedné minuty,
se plno věcí změnilo.

Čas šel dopředu,
držela jsem sním krok,
byl mi stále v dohledu,
než uběhl další rok.

Kroužila jsem nad nenávistí,
světlo jsem přehlížela,
kolem mě proudy závistí,
zář ve tmě se ztratila.

Koukala jsem na štěstí,
přes zatažené žaluzie,
stála jsem na rozcestí,
všechno hezké byli iluze.

Přes černé klapky na očích,
brala jsem sebou všechno trní,
spala jsem na růžích,
nosila smůlu v dlaních.

Straky duše kradou,
nenesou žádnou vinu,
mojí duši dali stranou,
snad věřili v nevinu.

Vrána k vráně sedává,
nevěřící náhodám,
zlo se s nimi shledává
nabádá je k nehodám.

Za stínem vysvitlo světlo,
to spojení mezi vesmírem,
mě daleko dovedlo,
za věčným mírem.

Vzala jsem za kliku,
otevřela jiné dveře,
v tomhle tom okamžiku,
našla jsem cit divé zvěře.