Zvuk smutný nade vše a sladký blázní a stále sílí — to ptáci jsou, když jarní noc se k svému konci chýlí. Začarovaná hranice od dubna březen dělí. I když tak blízko léto je, ještě se neosmělí. Je čas teď mrtvých vzpomínat — s námi se toulávali, než krutým kouzlem ztraceni tak drahými se stali. Je čas teď vzpomínat všech ztrát, nic nevrátí je zpět. Kéž by raděj skončily ty sirény svůj zpěv. Sluch někdy lidské srdce jak dýkou rozetne. Neb od ucha bývá k srdci blízko tak bolestně.