Kurt Gebauer, in: Sny/básně/texty 2021 Radostná báseň pro totálního pesimistu Ptáci radostně řvou hyeny blahem skučí potůček bublavě jásá květinky něžně naklánějí své kalichy nad rozesmáté tůňky stromy rostou jako pominuté pupencové pučejí jak idioti zlaté rybky skotačivě plácají osazeny do stříbropěnných vlnek housenky se rozkoší vrtí jak tanečnice z ostrova Bali fialka marnotratně mixuje svou vůni se zápachem tlejícího listí ve kterém sladce spí svůj věčný spánek nezbedná myška která s rozkoší ochutnala hřiba satana ježaté křoví láskyplně ukrývá ve svém náručí pár pošetilých zajíčků rozsochatý strom se bezstarostně topoří nad srázem bezedné propasti lehkonohá laňka pošetile skotačí po jitřním palouku ojíněném ranní rosou pilná včelka dovedně zametá koberečky pestíků líně rozložené údolí zvrací tiše ozvěnu poutníků hlaholících opilou píseň slunce nezodpovědně cáká své paprsky kolem dokola na všechny strany Všehomíra slunící se nudistka bezostyšně hýří svými vnadami po širokém okolí krajina marnotratně hýří barvami třpytnými mraky peřiny jsou těhotné vodními krůpějemi slečna duha se chystá ladně přeskočit horizont ve svém růžově žlutě zeleně a modře pruhovaném tričku tajnůstkářská tráva šeptá sladké tajemství sedmikráskám když stromy hučí když pokyvujíce svými hlavami jak o překot blábolí stoleté moudrosti červené střechy zpívají ódu na modrá nebesa červenec něžně fouká do batolícího se zadečku berušky sedmitečné zelené louky se hemží hádětem stříbrné říčky chechtavý vodník se zubí mezi zelenými vousy stříbrnou říčkou oceány burácí neúnavně svůj kyklopský rokenrol ptáčkové a ptáci všech velikostí beznadějně leč přece neúnavně ovívají vějíři svých křídel rozpálenou matičku zemi a lehkokřídlí motýlové to potácivě napodobují drůbež domácí uvědoměle leze na pánev holubi se grilují z vlastní iniciativy na slunci a líným vandrákům krmě upravené lítají přímo do huby v řekách zvolna teče a klokotá napěněné pivo selátka bleskově přibývají na váze ovoce zběsile bombarduje své spotřebitele kosmonauté setkavší se s astronauty poblíže vesmíru si potřásají rukama tak nadšeně že z toho dostali třesavku v odborných muzeích zvanou vibrato amisimo čert Trepifajksl znaveně kydá vidlemi hříšníky do kotle a z jeho hrdla vesele klokotá Píseň práce hříšníci napíchnutí na vidle s úsměvem na rtech dumají nad svými nezbednostmi lidstvo tančí a raduje se blahoslavení chudí duchem neboť nevědí co činí svět klokotá jak čerstvě vylíhnutá sopka vesmír je samé motání a víření a vůbec samá psina jen já mám hlad že ani nevím kde budu spát a ještě navíc jsem na celém tom světě širém sám a samotinký a nikdo mě nemá opravdu rád a ještě navíc to víno je špatně vychlazené a kdoví jestli zítra bude aspoň to a jestli bude tak kdoví jestli mi z něho nebude blbě a jestli mi z něho nebude blbě tak kdoví...