Se strachem..

Až na konci cesty pochopíš,
až budou hvězdy nad námi,
uvidíš,že není mír na zemi.

Čteš mě jak noviny,
hodnotíš jak reklamu,
i já nejsem bez viny,
srovnáváš život k dramu.

Stačí jen otočit,
a může být pohádka,
jen jinam odbočit,
jak vůdce a posádka.

Se strachem na duši,
chodíš tu roky,
bolest nikdo netuší,
těžší jsou další kroky.

Smrti čelit,
ruku na spoušti,
stačí jen vystřelit,
a bude ticho jak na poušti.

Hraješ si s provazem,
osud neoklameš,
až spadneš tak poznáš,
jak tvrdá je zem.

Nožem řezat si žíly,
padat k zemi jak listí,
doufat,že bolest bude jen chvíli,
čekat na trochu štěstí.

Ze života vrásky,
v sobě hledat sílu,
otrávit se z lásky,
obracet se na víru.

Se strachem v hlase,
klepu se jak kosa,
čekám posun v čase,
tvá slova bodají jak vosa.

Tlukot srdce,
než dojde mi dech,
spojíme obě ruce,
řeknem si žádný spěch.