Svlékání tmy Dylan Thomas

Tato strana pravdy

Llewelynovi

Tato strana pravdy,
kterou nemůžeš spatřit, synu,
králi svých modrých očí
v oslepující říši mládí,
ví, že nevinnost i vinu
pod bezstarostným nebem
slepota stejně slaví,
a než se pohneš, plané
gesto srdce nebo tvé hlavy
čeká jen shluk a rozvanutí
do tmy, kam všechno vane,
tak jako popel smrti.
Dobro a zlo, dvě cesty,
po kterých k smrti jdeš,
králi svého srdce v slepých dnech,
podél žernovu moře,
tratí se jako dech,
jdou tebou a mnou s hořem,
jdou duší lidí všech
do tmy, která je nevinná
i vinná, k smrti dobré
i k smrti zlé, až nakonec
je v nich poslední prvek,
jako z hvězd výron krve,
jak slzy slunce,
semeno měsíce, oheň a změť,
letící pompa oblohy,
králi svých šesti let.
Vždyť všechny hříšné svody
od chvíle počátku
zvířeny, ptáků, rostlin,
země a nebe, světla, vody,
dřív než se pohneš, už jsou tu:
a každé tvé slovo, každý čin
a každá pravda, každá lež
zmírají v lásce bez soudu