Procházím se sám na hřbitově,
který se rovná této době.
Kam se poděl z tváří smích?
Proč slzy chutnájí jako líh?
Ti, co bojovali náhle padli,
jako by jim v rukou životy zvadly.
A když se podívám kolem sebe,
tak mě na srdci kus ledu zebe.
Vidím jen zklopené hlavy,
které se mění v obrovské davy.
Davy lidí, co se jen bojí
a když mají mluvit, tak jen stojí.
Oči plné strachu,
lží, krve a prachu.
Ústa jako by byly zašitá
a v nich slova ukrytá.
Duše prázdné jako kus papíru,
který shořel jako naděje ve víru.
Nevím a nechápu, co se tady děje,
když se každý falešně směje?
Asi dělají jenom správné věci,
ale já vím, že to jsou jen kecy.
V žílách nám koluje silný jed
a tohle je pohled na z(a)tracený svět.
PeopleSTAR (2 hodnocení)