Nebeské fantazie
Jak tichý poutník kráčím bosa,
boty, co tlačí, zmáčela mi rosa.
Po Nebi běhám lukami širými
a hledám slova na rýmy.
Jsem mrakem bílým na Nebi,
někdy mráz sílí, zebe mi,
tváře mám rudé od studu,
snad neudělám ostudu,
když jako víla bílá
nohy v potůčku jsem namočila.
Já modrým nebem pluji,
tam ukrytá jsem v sluji
a srnka zrána běží ladně
pít vodu ze tvé štědré dlaně.
Já kráčela jsem bosa
a do nohou studila mne rosa,
a v trávě zahlídla jsem kosa,
co vzlétl náhle polekaně,
když myslivec byl na čekané.
Až v nebi budem píti ze studánek,
až oči zatlačí nám věčný spánek,
já budu v háji lehký vánek,
co laská dlaní i tvůj spánek.
PeopleSTAR (0 hodnocení)