Za dveřmi je stín

Ležím v posteli a chvěji se strachem,
za dveřmi je podlaha pokrytá prachem.
V prachu jsou šlápoty, každé ráno mizí,
nejsou však jak od boty a strach od lidí sklízí.

Stín je stále za dveřmi, vidím ho a čekám,
chodí sem už měsíce a stále se ho lekám.
Stojí tam a tiše dýše, našlapuje pomalu,
má tu asi někde skrýše, užívá si zápalu.

Nechce vejít, chce jen strašit,
ale sám se nenechá zaplašit.
Nejde tam a ani zpátky,
proč nejde strašit na památky?

Kdo to je a co je zač,
jen se vstoupit opovaž.
Nech mě být a jdi už pryč!
Nikdy nenajdeš klíč!

Stále je tu, už uběhl rok,
já však se neodvážím udělat krok.
Mám z něj strach a bojím se vstát.
Stále je tam prach, začínám si zvykat?

Nikdy neodejde, je tu se mnou,
je to má součást, být nocí temnou.